Lucie, noci upije a dne nepřidá

13. prosince slaví svátek Lucie. Dříve byla ale tomuto svátku v rámci adventních příprav věnována větší pozornost. Co znamenal a jak se slavil?

Svátek svaté Lucie patří mezi křesťanské svátky a slaví se na památku svaté Lucie, patronky slepých a pomocnice při očních nemocech. Podle legendy se mělo jednat o pannu a mučednici. Tento svátek je oblíbený hlavně ve střední a východní Evropě, skandinávských zemích a v Itálii. V řadě z těchto zemí je spojen s lidovými zvyky, propojenými se zimním slunovratem. Ve středověku totiž nastával právě 13. prosince. V 16. století se změnil kalendář a tím i den, ale svátek se slaví stále 13. prosince a k pranostice byla přidána část: a dne nepřidá.

Proto se často v rámci zvyků objevuje světlo, ale také hodování a dávání dárků, kterými se měly pravděpodobně odvracet zlé síly.

Svatá Lucie byla i patronkou předení, proto byla tato činnost 13. prosince zakázaná, což kontrolovaly lucky. Během tohoto dne chodívaly mladé dívky oblečené v bílém rouchu (jinde zase v černém) a vedené další dívkou, která měla představovat světici.

Říkalo se jim lucky. U nás byla tato tradice dodržována ve velké míře až do 1. světové války, pak byla obnovena pouze někde. V různých krajích měly tyto postavy rozdílnou podobu, kontrolovaly i pořádek. Někde chodily samy, jinde v procesí. V některých regionech páchaly neplechu. Někdy z nich až šel strach.

Lucky měly tento den také chránit před čarodějnicemi. Schovaným polenem se zatopilo na Štědrý den, a tím byla poskytnuta ochrana po celý rok.