Historie podnikových IS VII: Na přelomu století přišel důraz na frontend

Až do přelomu našeho a minulého století se veškerá pozornost původně automobilových, posléze už čistě softwarových firem angažujících se v oboru podnikových informačních systémů soustředila hlavně na backend. Výpočty, řízení strojů, komunikace mezi stroji, respektive výměna dat mezi firmami a sběr dat do systému, kde se dále zpracují. Jenže s nástupem grafických operačních systémů se vše změnilo. Do hledáčku se tak dostal uživatel a jeho komfort, tedy frontend.

Předchozí díly:
Historie podnikových IS I: Na začátku byl papír
Historie podnikových IS II: U zrodu všeho stála poválečná Toyota
Historie podnikových IS III: Kterak Čech vymyslel podnikové informační systémy
Historie podnikových IS IV: Když k výrobě přibyl byznys
Historie podnikových IS V: ERP aneb jak Gartner Group vymyslela tajuplnou zkratku
Historie podnikových IS VI: Konec století patřil masivní automatizaci procesů i mimo výrobu

Před dvaceti lety nabízely ERP systémy jen text

Přelom století byl z pohledu podnikových informačních systémů (tehdy ještě ERP systémů) velice zajímavým obdobím. Zatímco s nástupem Windows 95 a prudkým pádem cen CD mechanik začala spotřebitelské větvi počítačového světa dominovat multimédia a postupně také internet, ve světě podnikových informačních systémů nadále panoval hluboký „DOSismus“. Ostatně řada výrobních podniků, kde doba životního cyklu podnikového informačního systému nezřídka dosahuje až deseti let, přešla z DOS relativně nedávno. DOS byl v devadesátých letech zkrátka stabilní, dostatečně rozšířený a známý operační systém, který obstojně běžel také na starších počítačích i levných a tehdy poměrně dost malých monitorech. Však ještě v roce 1995 byl standardem 14“ CRT monitor s rozlišením 640 × 480 bodů.

Z DOS do Windows

DOS a obecně textové operační systémy dominovaly světu počítačů poměrně dlouho, podnikovým informačním systémům ještě mnohem déle. Výlučně textové rozhraní vlastně využíval i první MRP systém Josefa Orlického v roce 1961, který ještě běžel na mainframu. I jeho evoluce z pera Olivera Wighta, jež provedla revoluční krok přechodu z mainframů na architekturu klient–server, byla samozřejmě pro DOS. Vlastně hned pro ten první, protože se objevila v první polovině osmdesátých let, krátce po nástupu architektury IBM PC. ERP, které přišly vzápětí, nebyly výjimkou. Windows 3.11 for Workgroups, jež v polovině devadesátých let dominovaly světu počítačů, totiž nebyly zrovna výkvětem rychlosti ani stability. Obyčejné textové rozhraní, později doplněno sem tam o nějakou tu barvu, tak nakonec dominovalo světu podnikových informačních systémů téměř čtyři dekády.

Jenže pak přišel průlom. Microsoft na počátku nového století představil Windows XP, první Windows „pro všechny“. Do té doby totiž odděloval Windows NT (New Technology) pro profesionální využití a Windows 9× pro to domácí. Asi netřeba říkat, že většina firem používala Windows 9×, které si s sebou stále nesly základy DOS, takže v nich zároveň nebyl sebemenší problém provozovat podnikové informační systémy s rozhraním DOS. S nástupem Windows XP se to však změnilo.

Nucená redefinice uživatelského rozhraní

Plošný přechod na operační systémy s grafickým uživatelským rozhraním a masivní nástup internetu, zejména v USA, nevyhnutelně vedly k obrovskému nárůstu tlaku na uživatelské rozhraní všech profesionálních aplikací. Velkým motorem zde byl i Microsoft Excel a tehdy ještě Microsoft Access, které společně v řadě firem suplovaly podnikové informační systémy a Microsoft je samozřejmě velmi rychle přesunul do Windows. S nástupem Windows se tak musely vyrovnávat všechny profesionální softwarové nástroje – CAD/CAM nástroje, jednoduché účetní programy a samozřejmě i podnikové informační systémy. A přechod na Windows se dotkl samozřejmě i HELIOSU. Už druhá verze byla určena pro ně.

Jenže Windows na rozdíl od DOS vyžadovaly zvýšenou pozornost i ergonomii grafického uživatelského rozhraní (GUI). Nabízely totiž zcela nové možnosti a podstatně lepší práci s myší. Ta sice fungovala i v DOS aplikacích, ale DOS nezvládal tak vysoká rozlišení obrazovek. Vyšší rozlišení přineslo zároveň revoluci v práci se samotnými informačními systémy – najednou bylo možné vidět více záznamů na jedné obrazovce, pracovat s okny, ba dokonce získat některé grafické výstupy atd. Zkrátka do světa tehdy z pohledu spotřebitelských aplikací zkostnatělých ERP přišel nový svěží vítr.

Nová generace uživatelského rozhraní právě přichází

Jak bylo řečeno již výše, podnikové informační systémy mívají poměrně dlouhý životní cyklus, obvykle dvakrát delší než operační systémy, a dokonce třikrát až čtyřikrát delší než balíky kancelářských nástrojů. Právě tento segment po roce 2010 začal velmi výrazně využívat podobných nástrojů, které weboví vývojáři používají k volbě rozvržení webové stránky a jednotlivých ovládacích prvků. Na stávající webové stránce jsou pečlivě sledovány pohyby myší i pohyby očí reálných uživatelů, kteří na ni koukají. Na základě toho se optimalizuje její rozložení. Microsoft totéž použil i u své Office. Ta místo tradičního menu, jež ji provázelo od první verze pro staré Windows, najednou (naplno od verze 2010) přišla s tzv. pásem karet (ribbon). Právě díky využití těchto nástrojů.

Zejména v současné době se totiž úspora každého kliknutí počítá. Klikání nás stojí příliš mnoho času, při běžném průměru okolo 5 000 kliknutí denně nám práce s myší může ukrojit z pracovní doby klidně půl hodiny. A právě proto se nyní chystá nová generace podnikových informačních systémů, která nejenže bude šetřit každé kliknutí myši, ale nabídne také možnost plné personalizace uživatelského rozhraní. První takovou vlaštovku najdete i u nás. Jmenuje se HELIOS Orange edice iNUVIO.

Další díl:
Historie podnikových IS VIII: Budoucnost patří maximální automatizaci