Historie podnikových informačních systémů I: Na začátku byl papír
Když se řekne podnikový informační systém, každý si hned vybaví počítače, čtečky čárových kódů, roboty, mobilní terminály a kdesi cosi. Historie tohoto moderního odvětví se však začala psát už mnohem dříve. Vlastně dříve, než vznikly počítače, knihtisk, a dokonce dříve, než vznikl soudobý papír.
Když se řekne podnikový informační systém
Než se vrhneme do historie podnikových informačních systémů jako takové, měli bychom si připomenout hlavní princip, oč vlastně jde. Jak už sám název napovídá, jde o nástroj, který systematizuje informace uvnitř podniku. Jinými slovy je to nástroj, který dává datům uvnitř podniku nějaký řád, což činí prostřednictvím zavedení pevně daných procesů. A skutečně – díky němu jsou informace zpracovávány jednotně, bez ohledu na to, kdo konkrétně s nimi v systému pracuje, jsou ukládány na jedno místo, je vytvořen jasný proces jejich zpracování (tzv. workflow), jejich sběru (reporty, formuláře pro zadávání dat) i jejich vyhodnocování (analytické výstupy, dashboardy, business intelligence), eventuálně jejich dalšího předávání zákazníkům (zákaznické portály, automatizovaná komunikace prostřednictvím SMS či mailů) i partnerům (EDI).
Tohle všechno dnes obvykle řeší moderní technologie s využitím počítačů, tabletů, chytrých telefonů, datových sítí a internetu. Jenže všechny tyto potřeby, které dnešní podnikové informační systémy dokážou pokrýt, existovaly již tisíce let před vyrobením prvního počítače. Za dlouhá staletí se tyto jednotlivé procesy a oblasti řízení podniků vypilovaly k dokonalosti, aby dnes byly z velké části automatizované a usnadněné. Kdy to ale začalo?
Na začátku byl stát
V dnešní době se už nikdo nepozastaví nad tím, že celá řada nadnárodních korporací je bohatší než leckteré třeba i rozvinuté státy. Tržby společnosti Apple loni činily 229,234 miliardy dolarů. HDP České republiky ve stejném roce dosáhlo jen 227,432 miliardy dolarů. Ještě před pár sty lety to bylo ale naopak. Státy hrály prim. Nejinak tomu bylo i v antickém Řecku, Římě, Egyptě, Mezopotámii nebo Číně. Státy, případně jejich panovníci totiž vlastnili veškerou půdu a z té také vyžadovali své daně.
Nejdřív vzniklo písmo a hliněné datové nosiče
K tomu, aby bylo možné půdu rozdělovat a správně danit úrodu i dobytek, bylo potřeba vytvořit jednotný systém sběru, výměny, kontroly a centralizace těchto informací. Jakmile byl tento systém vytvořen, narazilo se na zásadní problém číslo dvě – uchovávání zjištěných informací. A tak někdy kolem roku 8 000 př. n. l. vznikly v Mezopotámii hliněné tabulky a klínové písmo. Na všech dochovaných tabulkách se přitom nalezly de facto jen účetní záznamy a informace o stavu lidí, dobytka a podobně. První informační systém byl na světě.
Následoval projektový management
Z prostého „má dáti – dal“ se však antické informační systémy začaly vyvíjet i do větších rozměrů. S tím, jak státy bohatly a zvyšoval se počet jejich obyvatel, vznikaly požadavky i na budování složitější infrastruktury. Jenže postavit palác nebo knihovnu není úkol pro pět dělníků na dva víkendy. Antické stavby, zejména pak v Egyptě, se mnohdy budovaly i mnoho desítek let. I když délka výstavby některých českých dálnic jim může směle konkurovat, ve skutečnosti stavební projekty současnosti jsou obvykle mnohem rychlejší, a to i díky moderním stavebním technologiím. K řízení projektů bylo potřeba zavést přísné a důsledné procesní řízení. Jestliže dnešní, aspoň ti soukromí, investoři vyžadují výstavbu tzv. „on time“ a „on budget“, tedy včas a za schválený rozpočet, za což jim stavební firma ručí mnohdy likvidačními pokutami, pak tehdejší zadavatelé stavebních projektů vyžadovali totéž, ale stavebníci jim ručili svou hlavou. A tak vznikaly systémy k řízení náročných stavebních projektů i výměně informací v rámci dodavatelského řetězce (SCM – Supply Chain Management). Tehdejší projektoví manažeři, vybaveni pravítky, papyrusy a štábem poslíčků, se naučili řídit rozsáhlé stavební projekty, včetně řízení cash flow a řešení personálních otázek i samotné zastupitelnosti.
Management válek přinesl první logistické systémy
Už stavařina si vyžádala tlak na řízení logistiky. Ale u projektů na desítky let bylo pár dní zpoždění často tolerováno. Tlak na zlepšení řízení logistiky přišel až během válek. Své o logistických systémech by mohl vyprávět Xerxes, Alexandr Veliký, Hannibal či Julius Caesar. Vždyť Xerxovo tažení proti Athénám si vyžádalo tři roky příprav, včetně prokopání plavebního kanálu na řeckém poloostrově Athos, vybudování distribučního skladu v Thrákii a rychlou výstavbu dvou mostů přes Hellespont. Paralelně s tím bylo potřeba koordinovat i činnost diplomatů, kteří vyjednávali alianci s Kartágem, Syrakusami či Agrigentem. Mezitím Peršané také postupně shromažďovali a vyzbrojovali početnou armádu, budovali loďstvo apod. Zkrátka precizní příprava vyžadující koordinaci výroby, logistiky, finančního managementu (zejména na spojenectví) a personálního řízení.
Když přišlo workflow dokumentů
S koncem hliněných destiček a rozmachem gramotnosti, aspoň mezi úřednictvem a šlechtici, se objevil také další fenomén – schvalovací košilky. U sčítacích archů, daňových výkazů, vojenských rozkazů a dalších se začal objevovat požadavek na podpis, a to nejen jediného člověka. Tím také vzniklo workflow dokumentů, které se přes tyto schvalovací košilky – speciální dodatkové části pro podpisy a další údaje – vyvinulo až do podoby dnešních document management systémů, které uchovávají k jednotlivým dokumentům tzv. metadata v samostatné databázi.
Za první systémy pro štíhlou výrobu mohla válka
Své „prapředky“ má i současný Průmysl 3.0 se svojí štíhlou výrobou. Lean manufacturing byl poprvé masivně zdokumentován až v minulém století. Hodnotu času ve výrobě si sice uvědomil už jeden z amerických otců zakladatelů Benjamin Franklin během válek s indiány, ale pořádný důraz na efektivní řízení výroby přinesl až Henry Ford, jeden z otců pásové výroby, který z Franklina hodně vycházel.
Teprve druhá světová válka však přinesla pevné základy toho, čemu dnes říkáme štíhlá výroba a její kapacitní plánování. Dnes důvěrně známý systém kanban (tabule) jako první představil Spitfire. Dělníci ve Spitfiru pod tlakem německé letecké ofenzivy potřebovali vyrábět letadla co nejrychleji a nejefektivněji. Proto dostávali výrobní díly ve dvou fyzických kýblech. Když byly oba kýbly prázdné, byl čas na posun rozpracované výroby do další fáze. Paradoxem je, že poražená mocnost z druhé strany barikády – Japonsko – došla po válce ke stejnému principu. Toyota svůj kanban a princip plného a prázdného „košíčku“ vyvinula na základě pozorování supermarketů a způsobu, jakým doplňují zásoby do regálů. Oním „datovým“ nosičem přitom ve Spitfiru i Toyotě tehdy byl skutečně jen fyzický košík. K „odškrtávání“ jednotlivých dílů a celé části výrobního či dodavatelského procesu přes čtečku čárových kódů a informační systém vedla ještě dlouhá cesta. Košíčky se přitom někde zachovaly až dodnes – kupříkladu ve známém českém e-shopu, ve kterém slouží k poloautomatizovanému výdeji zboží.
A na co se můžete těšit příště? Na evoluci Toyota Production System, otce Průmyslu 3.0 a dědečka nadcházejícího německého Průmyslu 4.0.
Další díly seriálu:
Historie podnikových IS II: U zrodu
všeho stála poválečná Toyota
Historie podnikových IS III: Kterak
Čech vymyslel podnikové informační systémy
Historie podnikových informačních systémů IV: Když
k výrobě přibyl byznys
Historie podnikových informačních systémů V: ERP
aneb jak Gartner Group vymyslela tajuplnou zkratku
Historie podnikových IS VI: Konec
století patřil masivní automatizaci procesů i mimo výrobu
Historie podnikových IS VII: Na
přelomu století přišel důraz na frontend
Historie podnikových IS VIII: Budoucnost
patří maximální automatizaci
