Pravěk vs. dnes IV – naskladňování zboží

Možná to znáte. Přijede kamion plný zboží a je potřeba ho co nejrychleji vyložit, v předepsaném časovém okně, abyste neplatili pokutu dopravci, zboží zkontrolovat, zaevidovat, převzít a zaplatit. No a pak samozřejmě také vyložit ve skladu. Ve firemním pravěku to byla práce třeba na celý den. Ne vždy to ale dopadlo nejlépe. A dnes?

O co při naskladňování zboží jde

Naskladnění zboží vypadá na první pohled jako jednoduchý proces. Přijede kamion se zbožím, to se vyloží, zkontrolují se dodací listy, v rámci možností se překontroluje, zda dodané množství krabic odpovídá objednávce, kamion odjede a zboží se rozmístí ve  skladu. Realita je však poněkud komplikovanější.

První komplikací jsou právní aspekty takového kroku. Klíčové jsou majetkoprávní vztahy k vyloženému zboží. V dnešní době totiž běžně existují například konsignační sklady, kdy vlastníkem naskladněného zboží je stále dodavatel. Do naskladněného zboží dále promlouvají také daňové a celní předpisy, kdy je zcela zásadní, odkud bylo toto zboží dovezeno a jestli podléhá spotřebním daním.

Dalším důležitým aspektem je samotné rozmístění dovezeného zboží do jednotlivých skladových pozic a jeho zaevidování do systému. Zejména u rozměrnějších skladů existují požadavky na řazení zboží do fronty (typicky u zboží s expirací), tedy do vyskladňování typu FIFO (first in, first out), které zajistí, že do prodeje půjde nejdříve nejstarší zboží z dané skupiny. K tomu je obvykle nutné sladit prodejní a skladové systémy a vytvořit sadu instrukcí pro obsluhu skladu. Ta je v dnešní době čím dál více robotizovaná, kdy ve velkých skladech zajišťují pohyb zboží po skladové ploše robotizované vozíky.

K řešení skladového hospodářství samozřejmě neodmyslitelně patří i řešení případných problémů, kdy není dovezeno požadované zboží, což se musí promítnout do řešení objednávek i do komunikace se zákazníky. Stejně tak se musí řešit reklamace naskladněného zboží či pojistné události.

Pravěk

Ve firemním pravěku to bylo „jednoduché“. Přijel kamion, ten se vyložil a zboží se „někam dalo“, obvykle tam, kde to bylo zrovna ve skladu nejblíž. Ve větších firmách si vykládku řídil vedoucí skladu, který skladníkům říkal, kam co přijde, a zapisoval si to na papír nebo do Excelu. Ve skladech se také pravidelně dělaly inventury, třeba jednou měsíčně, aby firma zjistila, které zboží ve skladu skutečně je, v jakém množství a na kterých skladových pozicích se nachází. Obvykle to byla práce na jeden až dva pracovní dny.

Pokud nastal nějaký problém s dodávkou, obvykle jej řešil sklad s dodavatelem, ale málokdy se tato informace automaticky dostala k oddělení prodeje či péče o zákazníky. Tam se dostala často až tehdy, kdy se zákazník ptal po objednaném zboží a nakonec se dotaz dostal až do skladu, čímž došlo k předání informace o nové dodací lhůtě. Veškerá daňovělegislativní administrativa se řešila obvykle tak, že sklad předal dodací listy očištěné o nedodané zboží na finanční oddělení, které ručně vše zaúčtovalo, vyplnilo, odeslalo a zaplatilo. Řešení případných pojistných událostí pak vyžadovalo dohledávání informací v papírové podobě hned na několika odděleních.

Dnešní HELIOS

Ať už se rozhodnete pro HELIOS Orange, či HELIOS Green, můžete si být jisti, že jediné, co budete muset řešit „ručně“, bude vykládka a naskladnění zboží. Veškerá data o dodaném zboží dostanete do systému od svého dodavatele přes EDI neboli systém pro elektronickou výměnu dat. Při naskladňování zboží skladníci využijí mobilních čteček čárových kódů, které jim sdělí skladovou pozici, kam mají dané zboží uložit, a zároveň provedou veškerou spojenou evidenci, jak z pohledu interních procesů (zařazení do prodeje, dokončení objednávek, vystavení faktur zákazníkům, schválení faktur od dodavatelů), tak i těch externích (celní prohlášení, odvod DPH a spotřebních daní, předání informací dodavatelům o naskladnění zboží do konsignačního skladu). V moderním světě je to tedy vše vlastně jen primitivní operace doslova na jedno kliknutí či jeden stisk čtečky čárových kódů. O tom, co všechno v této oblasti umí systémy HELIOS, se dozvíte podrobněji v tomto článku a pro ty z vás, co obchodují se zahraničím, i v článku o řešení celní problematiky v systému HELIOS.

A co u vás? Máte raději pravěk, nebo chcete vyzkoušet dnešní HELIOS Orange či HELIOS Green?