Pravěk vs. dnes V – řízení skladových zásob
Žádná firma s aspoň trochu větším skladem se dnes nevyhne problematice řízení skladových zásob. Ne každá to však dělá rychle, efektivně, jednoduše, a hlavně bez chyb. Jak vypadalo řízení skladových zásob ve firemním pravěku a co všechno umí dnes?
O co při řízení skladových zásob jde
Řízení skladových zásob je poměrně komplexní oblast skladového hospodářství, která si klade za úkol zejména čtyři věci. První z nich je zajistit, že u zboží podléhajícího zkáze či stárnutí bude dodržován princip fronty neboli FIFO (first in, first out). Zároveň je nutné se postarat o to, aby se zboží s prošlou lhůtou spotřeby nedostalo k zákazníkovi, ale bylo zničeno podle příslušných předpisů, jež jsou třeba ve farmacii poměrně dost přísné.
Zadruhé jde o to plynule provádět analýzu skladových zásob či ABC nebo Paretovu analýzu, aby se firma mohla efektivně zbavovat zboží s nízkou obrátkovostí, takzvaných ležáků, ve kterých má zbytečně vázaný kapitál. Neznamená to samozřejmě, že některé položky, typicky náhradní díly s dlouhou dodací lhůtou u strojů používaných ve vlastní výrobě, nebudou ve skladu ležet dlouho. Jde ale o to, aby firma bezpečně věděla, proč, zda a za kolik chce držet skladem zboží s obrátkou delší než třeba měsíc.
Třetím úkolem řízení skladových zásob je pokrytí poptávky ve výrobě, respektive zákazníků. To je klíčový předpoklad k zajištění štíhlé výroby využívající kapacitní plánování a zejména v maloobchodě zase klíčový předpoklad k tomu, aby firma obstála v tvrdé konkurenci, kdy často skladová zásoba je to, co dnes rozhoduje, kde si zákazník zboží koupí.
A konečně tu máme i čtvrtý úkol řízení skladových zásob, jímž je pomoc při optimalizaci logistických procesů a zrychlení naskladňování i vychystávání skladových položek.
Pravěk
Ve firemním pravěku vše fungovalo z dnešního pohledu až děsivě. FIFO bylo zajištěno ještě relativně jednoduše. V nejlepším možném případě se jednalo o hluboké regály přístupné z obou stran, kde se zboží z jedné strany naskladňovalo a z druhé vychystávalo. Muselo se však postupně posouvat. Jinde se zase zboží přendávalo postupně do nižších pater regálů.
Tohle by ještě šlo, ale mnohem horší to bylo s analýzou skladových zásob. Ta se prováděla až při ručně dělaných inventurách zboží, respektive po nich. Na konci roku, někdy čtvrtletí, se na den zavřelo a všichni skladníci obcházeli jednotlivé skladové pozice s papírovými seznamy a kontrolovali, co a v jakém množství na skladových pozicích je. Pak se to porovnalo se záznamy o naskladnění zboží, aby se zjistilo, jak dlouho zboží ve skladu leží.
A kapacitní plánování? To dost dobře nebylo možné. V Japonsku se sice využíval systém papírových, respektive plastových cedulí (kanbanů) a později „kyblíčků“, ale ten řešil jen správné vyskladňování dílů z výroby do skladu. Zboží se pak objednávalo na základě plánů, vždy ve stejných množstvích a časech, protože šlo o sériovou výrobu. V Česku se to řešilo tak, že na skladě vždycky musel být dostatek důležitých dílů, což v praxi znamenalo příliš mnoho kapitálu vázaného v zásobách, a tedy všechno, jen ne štíhlou výrobu.
A optimalizace logistických procesů? Ta byla snadná – to, pro co se chodilo často, bylo nejblíž dveřím. I za cenu toho, že méně často vyskladňované zboží se muselo kvůli tomu vyložit na dvůr a pak se naskladňovalo celý den.
Dnešní HELIOS
Asi tušíte, že s využitím moderních podnikových informačních systémů HELIOS Orange nebo HELIOS Green už vše funguje naprosto jinak. Dokonce ani ty inventury není potřeba dělat, respektive vám zaberou pár kliknutí myší, a pokud byste chtěli opravdu na vlastní oči vše zkontrolovat, pomůže vám tablet s čtečkou čárových kódů.
Ty se mohou ostatně skladníkům hodit i při vychystávání zboží, protože princip FIFO si hlídá systém sám. Skladník po načtení kódu přijatého zboží obdrží od systému skladovou pozici, kam má zboží uložit. A při potřebě vyskladnit zboží zase obdrží instrukci, z které skladové pozice to má udělat. Žádné přerovnávání zboží, žádné složité plánování, co a kam přijde.
Systém si zároveň sám ohlídá objednávky pro kapacitně plánovanou výrobu, u zboží může sám navrhovat další objednávky na základě vývoje poptávky. Samozřejmostí je vyřešení objednávek a dodacích listů automaticky přes EDI. A optimalizace logistických procesů? Všechna data o tom, jak často jsou které pozice využívány, jak dlouho trvá je obsloužit atd., mohou být evidována přímo v systému. Přiřadit různým skladovým pozicím různé typy zboží, při zohlednění maximálního zatížení polic i podlahy, je pak tedy hračka. Navíc stačí zadat nové parametry do systému a ten už se o vše sám postará.
A co u vás? Máte raději pravěk, nebo chcete vyzkoušet dnešní HELIOS Orange či HELIOS Green?